Dula na konci života. Ta jež při vás stojí na samotném konci cesty zvané Život, u brány Smrti.

Abychom unesly tíhu emocí, které nám Život se všemi svými barvami přináší, máme potřebu sdílení. Když máme radost, potřebujeme někoho kdo se raduje s námi, prožívá naše štěstí a euforii…

Obdobně je to i se smutkem, strachem a bolestí. Potřebujeme ucho, které nás vyslyší, rameno, na kterém se dá vyplakat a srdce, které soucítí.

Dula svou přítomností drží prostor, kde lze mluvit o potřebách, pocitech, strachu, přáních i nadějích. Může být prostředníkem mezi odcházejícím a jeho rodinou, neboť je nespojuje takové pouto, které by z obavy před ublížením bránilo v upřímnosti

Poskytuje nemedicínskou, holistickou podporu a útěchu umírajícímu a jeho rodině.